Polní hnojiště přitahují řadu druhů táhnoucích ptáků, zejména bahňáků. Na jednom takovém jsem strávil letní večer vleže na karimatce a přikrytý maskovací sítí.

Po čtvrthodince klidu už to nevydržel kulík říční a přilétl na místo, na kterém před mým příchodem nacházel potravu. Při prozobávání břehového nánosu došel až ke mně a já jsem měl první fotky zblízka do mého alba.

To vodouši bahenní byli ostražitější a začali sbírat na opačném konci velké kaluže. Za půl hodny ovšem už byli u mě. Pomalu se přibližovali, pak zase odlétli, posléze proletěli dvě kolečka a přistáli nedaleko mého ležení. Nedostali se sice tak blízko, jako kulík, ale pro fotografování to už bylo dostatečné. Mohl jsem pozorovat, jak občas z bahna vytáhli drobné členovce a červy.

Po hodině jsem zjistil, že dva ptáci ve skupince vodoušů bahenních jsou vodouši kropenatí. Ti se od bahenních liší zejména širšími černými proužky na ocase, světlou páskou před okem, která ale nepokračuje až za oko, jako u v. bahenních a zejména jemnými tečkovitými skvrnami na hřbetě a křídlech. V jednu chvíli vodouš kropenatý lovil téměř přede mnou. Spoušť mého Canonu cvakala v krátkých dávkách rychle za sebou. Zdáli se ozývala křepelka a já jsem lovil bahňáky. Krásný večer, i když pouze na hnojišti.