Při mých návštěvách norského poloostrova Varanger mě pokaždé zaujalo vegetační pásmo na rozhraní tajgy a tundry s výbornými podmínkami pro birdwatching. Už během 300 km dlouhého přejezdu z finského letiště Ivalo v tajze jsem sledoval směrem k severu pomalý ústup souvislého lesa v oblasti tzv. bílé tajgy a jeho řídnutí a nástup bezlesé tundry. A pochopitelně jsem se pokaždé soustředil na ptáky.
U krmítka v kempu Lomakyla Jokitorma jsem měl v červnu příležitost do sytosti si užít fotografování čečetek. Na snímku je čečetka zimní přebírající spadaná slunečnicová semena pod krmítkem.
Do právě probíhající diskuze o počtu druhů evropských čečetek přidávám snímek z tundry, na němž je čečetka zimní, kterou bychom při troše snahy mohli též určit jako čečetku bělavou.
Další nezapomenutelná fotografování pěvců jsem prožíval u motorestu Neljan Tuulen Tupa, asi 80 km od letiště. U zdejšího krmítka jsem pokaždé určitě potkal sýkoru laponskou, charakteristický lesní druh pro tuto oblast.
A po třech stech kilometrů se přede mnou otevřela rozlehlá a tajemná tundra. Biom subpolární a polární oblasti tvořící přechod mezi tajgou a trvale zaledněnými oblastmi. Tundra pochází ze slova „tūndâr“ kildinské sámštiny, kde znamená „vysočiny“, „bezlesá horská krajina“.
Dvakrát jsem byl ubytován ve vesnici Vestre Jakobselv a zdejší široké údolí řeky Jakobselva s roztroušenými ostrůvky stromové zeleně poskytuje výborné příležitosti pro pozorování ptactva.
Nikdy nezapomenu na půlnoční vábení slavíka modráčka tundrového, kdy za plného slunečního svitu začal zpívat na blízkém keříku a vydržel to i dlouho po té, co jsem přestal pouštět nahrávku.
Pozoruhodné bylo, že se jednalo o nahrávku „našeho“ středoevropského modráčka, na kterou tento polární poddruh s nadšením reagoval.
Typickou zvukovou kulisou v této krajině je zpěv budníčka většího. Jedná se o hojného drobného pěvce ozývajícího se ze stromků a keřů v okolí řeky. Nalézt ho ve větvích nebývá žádný problém.
Následující snímek zároveň odhaluje, čím se tento pěvec živí. V otevřeném zobáčku rozlišíme droboučký hmyz sebraný z listů a větviček.
Copak se ukrývá v hustém větvoví břízky? No jasně, drozd cvrčala. Ten je zde také častý a jeho hnízdo jsem dokonce nalezl v nedalekém křoví.
V tundře hnízdí také linduška rudokrká, kterou se pozorovatelé ptáků u nás pravidelně snaží zachytit na tahu. Ta moje v tundře se želenou pravidelností nejprve zastavila na blízkém kameni a pak zalétla s potravou do hnízda. Zajímavé pozorování.
Vrcholným birdwatcherským zážitkem pro mě bylo fotografování hýla křivčího, ale toho jsem fotil v zimě.
Kdo by se chtěl pocvičit v norštině, má možnost na následující informační tabuli s ptáky kolem řeky Jakobselva.
