Koncem října táhnou králíčci obecní (Regulus regulus). Stačí na pokraji smrkového lesa přehrát jejich zpěv a za chvíli jich kolem mobilu přelétává několik. Pohybují se rychle v korunách smrků a na okraji větví se objeví pokaždé jen na jednu nebo dvě vteřiny. Jsou rychlí a neposední.

Králíček se nejmenuje podle králíka, ale podle zlaté královské koruny na hlavě. Mnohdy právě ta maskovaného králíčka prozradí.

Králíčci ozobávají větvičky a vyhledávají drobný hmyz a pavouky. Mnohdy se třepotají na místě nebo natahují krk ke vzdálenějším větvím. Občas se pták na chvíli zastaví a poskytne fotografovi krátkou příležitost k pořízení celkové fotografie.

Mezi usychajícími listy sousedních listnáčů jsou ptáci nápadnější a lépe vyniknou. Zdrží se zde však pouze chvíli.

Častěji spatříme králíčky pouze tak, že najednou vykouknou z hustého smrkového porostu. Focení králíčků je opravdové cvičení v rychlosti. Jsou to hezcí a elegantní ptáčci. Mají ze všech našich ptáků nejnižší hmotnost (asi 5 gramů).

Zpěv králíčků přilákal na okraj porostu také jiné druhy. Byla to například sýkora uhelníček (Periparus ater).

Tento druh se sice vyskytuje spíše ve vyšších polohách, než je Polabská nížina, ale jeho výskyt zde není vyloučen a objevíme ho většinou pouze náhodou. Tato nenápadná sýkora mi krásně zapózovala a pak opět zmizela v houští.