V polovině května přilétá z jižní Afriky do Polabí sedmihlásek hajní (Hippolais icterina). Většinou se prozradí svým nápadným zpěvem dříve, než ho vidíme. Zpívá v houštinách u vody nebo v parcích ukrytý v listoví. Spatříme ho většinou až později anebo náhodou.

Na břehu Cidliny se s ním setkávám každý rok. I nyní jsem ho zaslechl. Vím, že sedmihlásek se nechá poměrně snadno vyprovokovat nahrávkou vlastního zpěvu. Pokládám mobil na zábradlí lávky a pouštím nahrávku. Zanedlouho se zpívající sameček ukazuje.

Začíná má chvíle. Sedmihlásek bude teď poletovat z místa na místo a hledat svého zpívajícího soka. Každou chvíli usedne na tři vteřiny na zábradlí. A hned se zvedá a pátrá po okolí, kdo tam ještě tak hezky zpívá.

Jasný signál, že pták zde hodlá hnízdit a obhajuje své teritorium. Nikoho nevidí, tak přelétl na druhou stranu lávky. Zde se střídavě schovává v houští keřů a střídavě zpívá na zábradlí. Prohledává okolí a ukazuje svůj uvnitř a na okrajích načervenalý zobák, načepýřenou chocholku na hlavě a nažloutlou hruď. Hezká podívaná.

Každá zábava jednou končí a tak vypínám mobil. Svého jsem dosáhl, sedmihlásek se mi ukázal a já jsem bohatší o zážitek a fotky. Sameček se nyní může zase soustředit na povinnosti vedoucí k zachování rodu. Než se vydá opět na dalekou cestu na zimoviště. Sedmihlásek je můj oblíbený pták.