Nad zasněženým polem s ozimem občas přelétne hejnko ptáků. Zdálky vypadají jako vrabci. Třikrát obletí kolečko a opět usednou do nízkého obilí, kde jsou nenápadní. Koho by napadlo, že jsou to sněhule, vzácní hosté ze severu. Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) žije v horách, v tundře nebo na skalnatém pobřeží v Norsku, na Islandu a v severním Rusku a na zimu se přesouvá na pobřeží Severního a Baltského moře. Občas někteří jedinci zalétnou až k nám a zde shánějí potravu, což jsou semena různých plevelů, trav a zrní.

Byl jsem schován v autě a z otevřeného okénka jsem se snažil fotit tyto vzácné hosty. Mnohdy jsem je však v poli vůbec neviděl, jak splývali s porostem. Pouze pohyb je prozradil. To byly nejčastěji náhlé vzlety a vlnkovitý let a pak zase přistání do ozimu. Celé hejno mělo čtrnáct členů, jak je možné si spočítat na následující fotografii.

Sněhule je nejseverněji hnízdícím druhem z řádů pěvců. Ve všech šatech má nápadná velká bílá pole v křídle, která kontrastují s černými letkami. Samec ve svatebním šatu je celý bílý, většinou s černým hřbetem a krajní částí křídel, samice má hřbet hnědě skvrnitý, na hlavě a hrudi je šedohnědá. V prostém šatu jsou obě pohlaví podobná, samec má více bílé barvy na křídlech. Zejména v letu vyniknou černé skvrny na bílém okraji křídla a černé konce křídel.

Sněhule se mi střídavě vzdalovaly a zase přibližovaly. Jsou to pohybliví a zdánlivě neklidní ptáci. Jeden sameček náhle přistál blízko mě a zůstal chvíli v klidu. Tak alespoň jsem na něj mohl pohodlně zamířit.

Nepříjemná zima může pozorovateli ptactva poskytnout nejedno překvapení. Je však třeba být neustále v terénu. Jedině tak se nám může stát, že na nás zblízka bude hledět sněhule severní.