Puštík bělavý (Strix uralensis) byl pro mě dlouho nedostižným druhem. Změnil jsem to až minulý týden v šumavských lesích.

Překvapení mě čekalo hned po tříhodinové cestě. V pátek večer jsme vystoupili z auta a vydali se do lesa. Za pět minut jsme náhle na větvích buku před námi spatřili cíl naší cesty. Seděl tam sameček puštíka bělavého. Pouze přelétl o sto metrů dále do větví a tam už zůstal. Hleděli jsme na sebe a já jsem pomalu rozkládal stativ. Splnění snu je někdy velmi jednoduché.

Ten večer jsem ještě měl štěstí na kulíška nejmenšího, který se náhle objevil na nedalekém smrku. 

Čekali jsme na svahu nad pasekou ještě na puštíka a místo něho přilétl kulíšek.

Povzbuzen našim zapískáním se přesunul na smrček před námi a spustil své volání. Bylo dost jednoduché ho fotografovat, i když neustále přelétával na různé stromy.

Poslední fotka a jdeme dál. Ještě dlouho jsem kulíška slyšel z dálky, jak volá a hájí teritorium. V dalším dni jsme ještě jednou pozorovali puštíka bělavého i obecného a kochali se nádhernou šumavskou přírodou.