Nakrmit mláďata je hlavní starostí ptačích rodičů. Při mé poslední návštěvě v národním parku Hortobágy v Maďarsku jsem tuto činnost dost podrobně monitoroval. Nejprve mě zaujal rybák bahenní (Chlidonias hybrida), který kolem mě proletěl s rybkou v zobáku. Bylo to u druhého rybníka v soustavě Hortobágyi halastó, který byl téměř celý porostlý plavínem štítnatým (Nymphoides peltata), takže celá hladina svítila žlutí jeho květů. Nad touto plochou lovili rybáci ryby.

V těsném závěsu za rodičem však letělo mládě, které se hlasitě a vytrvale dožadovalo potravy.

A tak když mládě usedlo na pevnější místo v porostu, starý rybák mu instinktivně ulovenou rybku předal. Takto rybáci své potomky běžně dokrmují a ochotně vyhoví všem jejich žádostem.

Na okraji malé volné plochy ve žlutém moři pomalu plula potápka roháč (Podiceps cristatus) rovněž s jedním mladým jedincem. Ten samozřejmě také čekal na nějakou dobrotu od rodiče.

Po několika neúspěšných pokusech se potápka vynořila s velkou rybou v zobáku.

Sama si ji nemohla ani pořádně srovnat a celou tuto akci sledovalo hlasitě se projevující mládě.

Samozřejmě, že i to dostalo ulovenou potravu. Ovšem poněkud větší, než je zobáček a volátko tohoto dorostence. I tak se s rybou mládě trápilo celou věčnost, až nakonec tento souboj vzdalo. Rodič na něj celou dobu hleděl, ale pomoci mu nedokázal, ale ani se nepokoušel tuto rybu spořádat sám, na což by pravděpodobně nakonec stačil.

U žlutého rybníka jsem strávil téměř celé dopoledne. Stále bylo co pozorovat. Můj birdlist z této výpravy například vylepšila i potápka žlutorohá (Podiceps auritus) která po celou dobu lovila blízko u břehu.