Tato hláška prolétla mezi stěnami kamenolomu v Klentnici. Všichni přítomní rychle zamířili na letícího zedníčka. Mířil jsem jen poslepu a doufal, že stihnu alespoň jednu pořádnou fotku. Většina z nás neulovila nic a nezbylo, než čekat na další zedníčkův let.

Když totiž zedníček skalní (Tichodroma muraria) sedí na skále, není skoro vůbec vidět. A většinou dá velkou práci ho najít. Letící pták ukazuje na roztažených křídlech bílé skvrny a červené peří a to už je atraktivnější.

Červená na křídlech se projeví, i když pták trochu rozevře křídla, jak udržuje rovnováhu na skalní stěně.

Křídla se rozevřou pokaždé na jednu až dvě vteřiny a během této chvilky je důležité zmáčknout spoušť.

Všech pět pozorovatelů, kteří se mnou jednoho lednového odpoledne byli v bývalém Pastorkově lomu v Klentnici, čekalo právě na tyto okamžiky.

A pak se to několikrát stalo. Pták letěl podél stěny a spouště fotoaparátu cvakaly na plné pecky. Několik nemilosrdných dávek z Canonů a Nikonů zasáhlo zedníčka naplno.

A výsledek? Něco tam je, ale chce to čekat tady někdy znovu. Stále je totiž co vylepšovat. Hlavně, aby příště zedníček lépe spolupracoval!