Zdeněk Souček Fotografie přírody

Jak jsem fotil ledňáčka 16.2.2016 |

ledňáček říční

Milí návštěvníci, vítám Vás na mých nových fotostránkách. Obsahují články, na které jste byli zvyklí na starém webu v systému blog.cz a jež jsou sem zčásti přetaženy, ale můžete zde také procházet novou fotogalerii, kterou budu neustále rozšiřovat. Těším se, že si tyto stránky oblíbíte a budete je pravidelně navštěvovat, což bude ta nejlepší odměna za mou snahu. Jako první článek na nových stránkách jsem vybral shrnutí mých snah o fotografování ledňáčka říčního (Alcedo atthis), což je můj oblíbený fotografický objekt.

Poprvé jsem si za účelem fotografování vyhlédl ledňáčka na řece Cidlině v roce 2008. Na místo, kam často přilétal lovit potravu, jsem instaloval větší větev a předpokládal jsem, že se na ní ledňáček naučí sedět a vyhlížet kořist. U větve jsem vytvořil místo pro postavení fotostanu a místo jsem pravidelně kontroloval. Po čase ledňáček opravdu na větvi pravidelně sedával a tak jsem strávil hodiny ve fotostanu a pořizoval více či méně zdařilé snímky. Mým přáním však bylo pořídit fotografii, na níž bude pták s rybkou v zobáku. Buď ale nikdy žádnou nechytil, nebo ji spolknul na jiné větvi anebo s ní odlétl pryč.

Až jednou jsem přišel v mrazivém ránu k mé větvi zapíchnuté do břehu a v jinovatce na něm jsem viděl stopy ptačích chodidel. Už tady dnes byl, to je dobře, přilétne určitě zase. Zasedl jsem do stanu a čekal. Asi za deset minut byl ledňáček najednou na větvi a otáčel se na všechny strany, jako by něco hledal. A najednou hup a byl pod vodou a v mžiku seděl na větvi přede mnou s rybičkou v zobáku. Tu si rovnal a přehazoval a já jsem se konečně vzpamatoval a zmáčknul jsem spoušť. Za chvíli byl ledňáček pryč a mně po jeho návštěvě zůstaly fotky na paměťové kartě, jinak bych tomu býval tenkrát ani nevěřil. V nervozitě jsem ho špatně zabral a pták měl trochu uříznutý ocas, ale byl to můj první ledňáček s rybou.

Od té doby se čekání na ledňáčka na břehu Cidliny stalo mou pravidelnou a oblíbenou činností. Často jsem tam seděl třebas čtyři hodiny a nic. Jindy se mi zase podařilo náhodou zmáčknout spoušť v zajímavém okamžiku. Tak například vznikl snímek startujícího ledňáčka, který právě vzlétnul z rákosu.

Někdy jsem byl rád i za podařený snímek ledňáčka, který prostě jen seděl na větvi a byl hezky osvícen. Vynikly na něm tak jeho úžasné barvy.

Jednou v roce 2011 jsem v novém krytu vydržel sedět až do západu slunce a vznikl tak snímek s nezvyklým večerním osvětlením těsně před tím, než slunce zapadlo. Z krytu jsem odcházel až za tmy a domů jsem si odnášel snímek s odrazem zapadajícího slunce v ledňáčkových očích.

Nejlepší to ale bylo v prosinci roku 2010, kdy byl ledňáček při chuti a to ráno ulovil tři rybky rychle za sebou. Všechny je konzumoval na větvi přede mnou. Obloha byla lehce zatažená, ale ne však tak moc, aby přes mraky nepronikalo hezké rozptýlené světlo. Můj foťák byl neustále v činnosti a jedna krátká dávka následovala druhou. Ledňáček se nejprve s rybkou předváděl a pak ji začal zabíjet a posléze polykat.

Spolknutí rybičky už je jen závěrečnou a velmi rychlou fází celého ceremoniálu s rybou a proběhne během sekundy. Já jsem zmáčknul spoušť, až když už ledňáčkovi koukal ze zobáku pouze ocásek. Vznikla tak prozatím má nejhezčí ledňáčkovská fotka.

Jednou v roce 2014 jsem přistihl ledňáčka, jak zvrátil kuličku pevných zbytků potravy, kterými jsou rybí kůstky a šupiny. Těch se občas ledňáček musí zbavit a už asi třikrát jsem to viděl. Jednou jsem to dokonce fotil. Určitě mě čekají ještě další dobrodružství s tímto nádherným ptákem.

Eva Khorelová 17. 02. 2016, 19.48 | #35

Ahoj Zdeňku, nevím, co bych měla pochválit dřív, ale startující a "zívající" ledňáček jsou naprosto dokonalí (i když dělá něco úplně jiného, já v tom vidím zívání...). Tvoje fotky mě prostě vždycky potěší. Zdraví Tě Eva Khorelová

Zdeněk Souček 19. 02. 2016, 09.04 | #45

Být ve správnou chvíli na správném místě je těžké, ale někdy se to opravdu podaří. Přijde to většinou nečekaně a tím je to vzrušující.

Olga Pešoutová 18. 02. 2016, 15.12 | #37

Ahoj, ty fotky jsou náááádherné! Moc mě potěšily. Ledňáčci jsou moji oblíbení, už od doby, co jsem jako malá četla knihu Rybaříci na Modré zátoce. Byly tam úžasné ilustrace. Tvoje fotky mi je připomněly. Díky.

Zdeněk Souček 19. 02. 2016, 09.02 | #44

Také jsem tu knihu četl a vždy, když čekám na ledňáčka, si na ní u mé Modré zátoky vzpomenu.

Jan Turoň 18. 02. 2016, 17.21 | web | #38

Tak tohle nafotit...tleskám. Ti ptáci jsou jako blesk, i když nádherní a zachytit je, to je užasný

Zdeněk Souček 19. 02. 2016, 09.01 | #43

Je to zejména otázka času, který tomu chcete věnovat. Pak i ten blesk můžete zachytit.

Pavel Kverek 18. 02. 2016, 19.39 | #39

Nová tvář v novém čase, stará preciznost. Dík.

Zdeněk Souček 19. 02. 2016, 08.59 | #42

Díky za trefný komentář. Však na ty vaše slavíky já také často chodím.

Martin Zmoray 19. 02. 2016, 19.13 | #59

Stranky se povedly, fotky jsou proste uzasne a ja se vzdycky tesim na dalsi zverejnene snimky a clanky. PS: rad si je prectu i zpetne Dekuji za takove stranky. Martin

matka 05. 04. 2016, 10.28 | #74

Kdysi dávno jsem si oblíbila Rybaříky na Modré zátoce. A tito nafocení jsou stejně nádherní. I kdybych je živé nespatřila, již na ně nezapomenu :-)

Přidejte Váš příspěvek / komentář (reakce na komentář číslo ):

Nejnovější fotografie:

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus), Hortobágy, 24. 8. 2017
Otakárek ovocný, Iphiclides podalirius, Polabí, Hradčany, 9.7.2017
Liška, Lebské jezero, Polsko, 10.2.2017

Nejoblíbenější fotografie:

Kolibřík ohnivobradý (Panterpa insignis), Kostarika, 2014

Návštěvnost:

Celkem: 7835 Týden: 44
Dnes: 1 Online: 1
© fotosoucek.cz, 2015, designed by Studio factory