Zdeněk Souček Fotografie přírody

Za ptáky do pusty 8.5.2018 |

Asi nikdy mě nepřestane bavit jezdit do maďarské pusty kolem Hortobágy a pozorovat zde ptáky a trávit čas v zajímavé, jakoby jednotvárné, ale překvapivě druhově pestré krajině. A tak jsem tam minulý týden zase po půlroce strávil tři dny. Po nočním přejezdu jsme s Lubošem za svítání dorazili k akátovému hájku u Kócsújfalu s hnízdícími poštolkami rudonohými. Krajina byla za svítání plná dudků. Slyšel jsem je z různých míst.

Poštolky rudonohé jsou jižním druhem, který se u nás objevuje pouze na tahu. Zde hnízdí v budkách, které jsou sice už dost opotřebené, ale stále funkční.

Chvíli jsme fotili přelety samečků kolem hnízdiště za svitu nízkého ranního slunce a pak jsme odjeli bydlet do Patkos csardy.

Ještě před polednem jsme projížděli rozsáhlé okolí a v mokřinách a rákosinách jsme hledali různé pěvce a doufali jsme, že nám náležitě zapózují pro fotografii a nám se podaří stihnout je z okénka zvěčnit. Jako prvního jsme za pomoci našich Canonů ulovili slavíka modráčka, který prozpěvoval v malém porostu rákosu těsně u silničky. Občas se objevil ve skulině, do níž se mi podařilo zaostřit.

V blízkých křovinách jsem si zase počkal na samečka bramborníčka černohlavého, který je ve zdejší zemědělské krajině stále dost častým obyvatelem.

Letos bylo v okolí Hortobágy docela dost vody. To jsme ani nečekali, ovšem měli jsme z toho radost. V četných mokřinách, kterých byla krajina plná, jsme nacházeli dostatek bahňáků, i když jejich tahová sezóna již pomalu končila. Strávili jsme tudíž dost času ležením u zatopených luk a očekávali přiblížení našich fotoobjektů. Najednou přede mnou přistáli dva tenkozobci opační. Byli to dva z několika jedinců, které jsme zde potkali.

Ranní ležení u mokřadu v Balmazujváros nám poskytlo různá překvapení. Tím největším asi bylo pozorování soubojů jespáků bojovných, kteří před našimi objektivy na několik minut rozehráli úžasné divadlo. Jejich souboje bývají na programu, až když dorazí na hnízdiště, ale jak je vidět, i na tahu je možné se trochu preventivně pomlátit. Nebylo to sice úplně blízko, ale v dostatečné vzdálenosti pro fotografování. Nádherný zážitek.

Baví mě projíždět se pustou a hledat zde nová zákoutí a ptačí odpočívadla nebo hnízdiště. Z těchto projížděk zde mám jedno oblíbené místo u staré ruiny zemědělského stavení, které svědčí o zašlé slávě života v pustě a má své zvláštní kouzlo. Hnízdí zde dudek i mandelík, kolem dokola pouze nekonečná pláň a někde v dáli se mihotá věžička nagyivánského kostelíka.

Fotografoval jsem zde jednoho z nejčastějších obyvatel zdejšího kraje – konipasa lučního.

Okolí vesnice Nagyiván je další mou oblíbenou lokalitou, která mi v minulosti poskytla řadu kouzelných pozorování. Obvykle zde končím projížďky krajinou v širokém okolí Hortobágy a lovím poslední záběry ptáků nebo atmosféry v krajině.

Zdejší strouhy, prašné cesty a bahnité pastviny hostí zajímavé živočichy a ještě než zapadne slunce, poskytnou fotografovi zajímavé příležitosti.

Tak jako mně se zde poslední večer našeho pobytu podařilo pozorování zpívajícího slavíka modráčka.

Honza Veber 06. 10. 2018, 19.15 | web | #725

Hortobagy a kraj kolem nej je i pro mne krajem, ktery mam opravdu moc rad,diky moc za hezke pripomenuti Zdenku... Honza

Přidejte Váš příspěvek / komentář (reakce na komentář číslo ):

Nejnovější fotografie:

Jeřáb popelavý (Grus grus), NP Hortobágy, 3.11.2018
Ráno s jeřáby (Grus grus) v NP Hortobágy, 3.11.2018
Ráno u Žehuňského rybníka, 16.9.2018

Nejoblíbenější fotografie:

Papuchalk severní, (Fratercula arctica), Runde, Norsko, 8. 7. 2016

Návštěvnost:

Celkem: 11633 Týden: 46
Dnes: 4 Online: 1
© fotosoucek.cz, 2015, designed by Studio factory