Už dva roky uplynuly od jednoho z mých největších zážitků při fotografování divokého ptactva. Bylo jím pozorování a fotografování vzácného a posvátného ptáka kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno) v Kostarice. Tento pták je hrdinou mnoha indiánských legend a symbolem svobody indiánů ve střední Americe. Některé země, jako například Guatemala, mají dokonce kvesala ve svém znaku. Úbytek těchto vzácných ptáků způsobuje zejména kácení horských mlžných pralesů.
Největší šance na setkání s kvesalem je v horském národním parku Parque Nacional Los Quetzales jižně od komplexů horského lesa Cerro de la Muerte asi 80 km jihovýchodně od hlavního města. Stále se mi živě vybavuje mé první náhodné setkání s kvesalem v horském mlžném lese nedaleko hotelu Savegre v popisované oblasti v údolí Rio Savegre. Druhý den jsem se vydal kvesala hledat znovu s fotoaparátem v ruce. Po delší době, kdy jsem občas slyšel hlasové projevy tohoto vzácného ptáka, jsem najednou zjistil, že kvesal se nachází na keři nad mou hlavou.
To bylo překvapení! Byl zde pár kvesalů a samec se samicí se pravidelně střídali v budování hnízda v dutině nedalekého stromu. Každý z nich na stromě asi pět minut vydlabával nebo čistil dutinu a pak se nechal vystřídat. To bylo v únoru a přípravy na hnízdění vrcholily. V březnu pak samice do hnízda snese dvě světlemodrá vejce.
Kvesal chocholatý patří do řádu trogonů a obývá horské mlžné lesy ve Střední Americe v nadmořské výšce 1500 - 2500 metrů. Vyznačuje se jemným a hustým nádherně barevným peřím chránícím jeho velmi tenkou kůži. Tělo měří 40 cm. Samec má pověstná dlouhá ocasní pera (ve skutečnosti se jedná o svrchní ocasní krovky) dosahující 70 - 90 cm, která se za letu se za ním vlní.
Dospělí ptáci se živí hlavně ovocem. Převážně jsou to plody divokého avokáda a dalších druhů z čeledi vavřínovitých, které jsou v horském lese hojně zastoupeny. Jejich semena pak roznášejí v trusu. Nepohrdnou však ani malými ještěry, žábami nebo hmyzem. Na kořist číhají dlouho nehnutě ve skrytu listoví. Pak pomalu vzlétnou a obratně ji chytí. Plody trhají rovněž v letu, aniž by usedli.
Samice kvesala má na rozdíl od samce černý zobák a chybí jí dlouhá ocasní pera. Vypadá poněkud robusnější. Na stavbě hnízda se podíleli oba rodiče stejně a pravidelně se střídali. Jejich pracovní tempo ovšem nebylo nijak zázračné, každou chvíli uprostřed práce vyčkávali a nehnutě seděli na trouchnivějícím kmenu.
Měl jsem dost času postavit si v klidu stativ a fotit. Bylo to nezapomenutelné setkání s ptačí legendou tropického lesa. Když jsem si doma četl o kvesalovi a jeho fotografování v Kostarice, přál jsem si to zažít také. A najednou to bylo skutečností!
Podruhé jsem se s kvesalem setkal asi o dvacet kilometrů dále v horském mlžném lese u kempu Mirador de Quetzales v nadmořské výšce 2600 metrů (www.miradorquetzalescr.com). Po studené noci v chatičce jsme se s majitelem kempu vydali na ranní procházku do pralesa s cílem spatřit kvesala. Asi hodinu a půl jsme chodili po úzkých stezkách na svazích horského mlžného lesa a náš průvodce vábil kvesala zvukovou nahrávkou a pořád nic. Když už jsme si mysleli, že se jednalo pouze o jakousi rozcvičku před snídaní, náš průvodce ukázal směrem nahoru na blízký strom a potichu zašeptal: "Quetzal!" A opravdu, nad hlavou jsem měl samce s nádherně dlouhým ocasními pery. Jen škoda, že jsem ho viděl pouze proti slunci, takže nevynikly jeho barvy.
