K salinám u Margherita di Savoia jižně od italského poloostrova Gargano jsem se vydal se třemi kamarády znovu po dvou letech. Tentokrát na jaře hnán vidinou pestrého ptačího života. Přivítalo nás deštivé a chladné počasí, ale to nemohlo trvat věčně, takže po prvním nevlídném dni, už jsme tuto část Apulie prožívali tak, jak jsme ji znali z minulé návštěvy. Jaderské moře po ránu určitě spraví náladu. Zvlášť, když už se na hladině odrážejí po delší době první sluneční paprsky.

Nás však více zajímal život na okraji rozsáhlých odsolovacích nádrží a přidružených jezírek. Hlavním objektem zájmu byli zpočátku pochopitelně plameňáci růžoví, jejich fotografování bylo docela jednoduché a tak jsme se brzy mohli soustředit na další ptačí druhy.

Zajímavým druhem známým právě z těchto Apulských salin je racek tenkozobý, celkově štíhlejší, než racek chechtavý a s tmavým zobákem. Oproti plameňákům byli tito rackové pohyblivější a jejich fotografování už nebylo tak jednoduché, takže jsem se pomalu dostával do fotografické formy.

Pak už nebyl problém na rákosí zachytit ten krátký okamžik, kdy na stéble na tři vteřiny spočinul cistovník rákosníkový. Těchto ptáčků bylo v pobřežních porostech poměrně dost, ale pro fotografování byli až moc neklidní. Karta mého Canonu se tak plnila novými ptačími druhy, na které u nás nenarazím. A to byl účel naší výpravy.

Například poštolka jižní se u nás rovněž nevyskytuje a zde na drátech a plotech podél silnice jich byl dostatek. Sice to byli plaší ptáci, ale od rychlého fotografa se vyfotit nechali.

Ale nejen saliny a moře jsou zajímavostmi tohoto kraje. Vysoko na hřebeni Garganského poloostrova láká k návštěvě město Monte Sant Angelo. Po procházce uličkami staré čtvrti jsme se vydali za město na skalnaté svahy a Manfredonský záliv, u něhož jsme trávili předchozí den, jsme sledovali z výšky. Mračna sice hrozila, ale nakonec nepršelo.

Na jednom stromě nás zaujal nějaký jiný strnad. Po bližším průzkumu se bylo jasné, že opět po dvou letech pozoruji strnada cvrčivého.

Ve druhé polovině dubna jsou krasové svahy garganských hřebenů zajímavé a známé porosty mnoha druhů orchidejí mírného pásma. Jsou cílem řady výprav botaniků a fotografů, pro které zde některá místa představují vyslovený ráj. Na těchto svazích jsme strávili dva plodné dny, kdy jsme se stali součástí tohoto pozoruhodného světa zalesněných hřebenů, vápencových strání, pastvin a divokého mořského pobřeží.

Velice nápadným druhem zdejších orchidejí je zcela jistě vstavač italský, který zde byl právě v plném květu.

Na některých lukách kvetl v takovém množství, že to bylo až neskutečné.

Hlavním špekem mezi zdejšími orchidejemi jsou ovšem tořiče. Ze čtyř druhů, jež jsme fotografovali, mně nejvíce zaujal tořič pilatkonosný, jao například tento jedinec s nádhernými a pestrými květy a nymfou kobylky jako bonusem.

Jste-li na Garganu, nemůžete nenavštívit starobylé a podmanivé město na skalnatém ostrohu nad mořem – Vieste. Už pohled od pláže sliboval hezké procházky a oběd v lidové italské restauraci v historické městské části byl jedním z řady kulinářských zážitků této výpravy.

Samozřejmě jsem si na pobřeží na okraji města lehl mezi písečné rostliny, abych si vyfotil zdejší známou skálu Pizzomunno. Protože kdo na tomto místě nebyl, ten nemůže říci, že navštívil Vieste.