Asi o týden dříve, než v minulých letech, jsem vyrazil do sněženkového lesa u Labe v Obříství u Mělníka. Teplý únor opravdu vývoj rostlin urychlil a tak jsem odpoledne vkročil do lesa rozkvetlého milióny bílých květů. Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) v tomto lužním lese vytváří rozsáhlé bílé koberce, takže je co fotografovat.

Následující hodiny jsem strávil vleže mezi záplavou bílých květů. Snažil jsem se zachytit atmosféru rozkvetlého lesa. Stromy jsou ještě holé a právě díky tomu mají přízemní rostliny dostatek světla. Musí rychle vyrůst a rozkvést, neboť jejich listy jsou malé a množství zásobních látek v cibulce pod zemí je omezené.

Měl jsem štěstí. Asi za půl hodiny vysvitlo slunce a s různou intenzitou svítilo až do západu. Nad mou hlavou se ozýval strakapoud velký a všude v okolí zpívali drozdi brávníci. Já jsem ležel ve sněženkách a hledal nové záběry květů se sluncem.

Vědecký název rostliny Galanthus vystihuje mléčně bílé okvětní lístky. Je odvozen z řeckých slov gala (mléko) a anthos (květ). Bělostná barva okvětních lístků je způsobena tím, že mezibuněčné prostory vyplňuje vzduch a na rozhraní buněčných stěn a vzduchu dochází k úplnému odrazu světla.

Dnes však další barvy bílých květů vytvářelo slunce. Mám rád fotografování proto slunci, neboť tak mohou vzniknout neokoukané snímky plné vzrušující atmosféry.

Při vhodném zaclonění vytvoří sluneční paprsky v okolí fotografovaného objektu zajímavý bokeh. Jednotlivé květy sněženek se náhle přemění v barevné skvrny. Atmosféru kvetoucího koberce vyjádřilo slunce barevnými skvrnami všech jeho vlnových délek.

A navečer, když slunce už kleslo nad hladinu labského ramene a slabě prosvítalo mezi kmeny stromů, jsem se snažil všechny jeho barvy zachytit v posledním snímku dne. Prožil jsem nádherné odpoledne mezi rozkvetlou krásou.