Zdeněk Souček Fotografie přírody

Za kolibříkem běločelým 3.8.2017 |

Znovu se vracím k mé fotocestě do Kostariky. Jedním z cílů této výpravy byl vzácný endemický kolibřík běločelý (Microchera albocoronata). Obývá mlžné lesy a sekundární porosty na karibské straně svahů úzkého horského pásu od východního Hondurasu, přes Nikaraguu a Kostariku do západní Panamy. V přírodě se tento druh nevyskytuje často a většinou žije ukrytý ve vegetaci, neboť bývá pronásledován většími druhy. O jeho pozorování a fotografování se snaží všichni obdivovatelé kolibříků, ale jen málokdo je v této činnosti úspěšný. Areál rozšíření tohoto druhu ukazuje následující mapka.

Na základě informací, které jsem si o výskytu kolibříka běločelého sehnal na internetu, jsem se rozhodl zkusit štěstí v severovýchodní Kostarice v oblasti Cordillera de Talamanca. A tak jsem se jednoho dne objevil ve vyhlášeném komfortním lodge Rancho Naturalista spojeném s padesátihektarovou soukromou lesní rezervací nedaleko města Turrialba. Nachází se na kopci na okraji lesa, kam se dostaneme po cestě, na kterou odbočíme ze silnice č. 414 za vesnicí Tuis, což je asi 20 km za Turrialbou. Je odsud hezký výhled na okolní krajinu.

Lodge Rancho Naturalista nabízí příjemné, i když drahé ubytování s pěkným výhledem do přírody z prostorné verandy a pestré okolí s nabídkou pozorování řady druhů ptáků.

Ráno u snídaně jsem nejprve nepochopil, proč všichni hosté mají na stole připraveném foťáky s dlouhými skly. Až najednou si na větev u krmítka s nabídkou banánů sedl tukan Pteroglossus torquatus. Všichni stolovníci kolem mě okamžitě nacvičeným pohybem odložili příbor a chopili se svých fotoaparátů. Já jsem na tuto skutečnost moc připraven nebyl, ale pár snímků jsem také stihnul. Na další ptačí návštěvy už jsem byl připraven lépe.

Fotografoval jsem zde i různé druhy kolibříků a to jak na pítku z cukrovou vodou (to je vybavení, které má v Kostarice snad každý dům), tak i na květech v zahradě a jejím okolí. Na následujícím snímku je kolibřík lesklý (Anthracothorax prevostii).

Kolibříka běločelého, kvůli kterému jsem zde byl, jsem ale nespatřil. Až u večeře jsem se od manažerky lodge paní Lisy Erb dozvěděl, že tento plachý druh kolibříka se sem většinou neodváží kvůli množství větších druhů. Ale o jeden kilometr níže v zahradě u domu její matky prý je a na kvetoucí keře pravidelně zalétává. Tak jsme se domluvili a druhý den ráno hned po snídani jsme vyrazili do zahrady. Zde jsem zaujal místo u fialově kvetoucího keře Stachytarpheta frantzii (český název je vratiklas) z čeledi sporýšovitých. Roste od Mexika po Panamu většinou na druhotných stanovištích a má hezké pětičetné modrofialové květy v klasovitém květenství. Právě na nich měl v této zahradě hodovat můj vysněný kolibřík běločelý.  

Nejprve sem často zalétal kolibřík proužkohrdlý (Phaethornis striigularis), což je neagresivní druh a dalo se předpokládat, že ten mému vysněnému favoritovi nebude vadit.

Až najednou se to stalo. Asi po čtvrt hodině se nad kvítky uvnitř keře mihnul tmavě bronzový ptáček s bílou čepičkou. To byl on – sameček kolibříka běločelého. Neuvěřitelné štěstí a splnění dalšího snu. Za chvíli poletoval z květu na květ na sousedním keři a jen vzácně sál z okrajových květů. Navíc se květu většinou jen jakoby letmo dotknul a hned pokračoval na další. Vytušit další zastávku tohoto bystrého a malého ptáčka bylo dost těžké, ale zmáčknout spoušť se mi několikrát podařilo, i když do nitra keře se špatně ostřilo.

Sameček kolibříka běločelého vyniká tmavě bronzovou kovově lesklou barvou a sněhobílou čepičkou na hlavě. Tak vznikl anglický název Snowcap. Samička je nenápadně zelenavá a na břiše šedobílá. Ta zalétávala na květy přede mnou častěji a teprve po několikeré její návštěvě mně došlo, že to je vlastně samička od toho skvostného samečka. Jak běžný jev v ptačí říši.

Kolibřík běločelý v Kostarice hnízdí od ledna do května. Jeho hnízdo je malá miska vytvořená z větviček stromů, bylin a pavučin a kolem okraje je lehce ozdobené zeleným mechem a lišejníkem. Bývá umístěno 1,5 - 3 m nad zemí na dolní větvi stromu. Snůšku tvoří dvě matná bílá vejce. Druh si brání své potravní teritorium, ale bývá vytlačen většími druhy kolibříků.

Na květy přede mnou zalétával také mladý sameček, který teprve přepeřoval a měl pouze část bronzového peří a část peříček na těle měl nazelenalou. To byl pro mě nový objev, o němž jsem z literatury nevěděl.

Později se ukázalo, že tento sameček není tak ostražitý a jeho fotografování je trochu snazší, tak jsem se na něj zaměřil. Také proto, že dospělý samec později přestal létat na mou stranu keře a na odlehlé straně se špatně hledal a zaostřoval.

Časem jsem se už ale naučil předpokládat trasu všech jedinců tohoto druhu, kteří si můj keř vybrali za své teritorium, a občas se mi podařilo vyfotit ptáka alespoň trochu zaostřeného. Napínavé focení mě zcela pohltilo, i když jsem při něm byl úspěšný pouze vzácně.

Tyto úžasné fotolovy se uskutečnily 23. února 2014 a dodnes patří mezi mé nejlepší zážitky z cest za fotografováním ptactva.

Přidejte Váš příspěvek / komentář (reakce na komentář číslo ):

Nejnovější fotografie:

Stehlík obecný, Carduelis carduelis, Polabí, 9.7.2017
Otakárek ovocný, Iphiclides podalirius, Polabí, Hradčany, 9.7.2017
Liška, Lebské jezero, Polsko, 10.2.2017

Nejoblíbenější fotografie:

Mandelík hajní (Coracias garrulus), Maďarsko, 2010

Návštěvnost:

Celkem: 7506 Týden: 74
Dnes: 1 Online: 0
© fotosoucek.cz, 2015, designed by Studio factory