Jakmile v Kostarice začneme sjíždět z hor, objevuje se kolibřík rezavoocasý (Amazilia tzacatl). Další dny kostarické expedice jsem trávil v oblasti tropických nížinných lesů u řeky Río San Carlos na severu země a zde byl tento kolibřík častým druhem přilétajícím na květy.  

Zde u nikaragujské hranice jsem si užíval bohatství různých krásně vybarvených ptačích druhů. Nejprve v kempu ve vesnici Boca Tapada u řeky Río San Carlos. Pohodlný apartmán přímo na břehu řeky byl kvečeru plný zvuků z okolního pralesa.

Na svahu nade mnou přilétali na banánové krmítko zdejší ptačí obyvatelé. Byl jsem unešený jejich krásou a fotil jednoho za druhým. Jedním z nich byl zde běžný nížinný druh papouška tirika tavi (Brotogeris jugularis).

Až náhle nad pralesem prolétl tukan. Opravdový velký tukan. Byl to tukan tukan kýlovitý (Ramphastos sulfuratus).

V tu chvíli vše dostává jiný rozměr. To je jeden z druhů, které jsou cílem této cesty. Dosedl na nedaleký strom a má první fotografie se ukládá na kartu.

Další den jsem se přesunul do nedalekého Eco Lodge La Laguna del Lagarto, kde jsem měl objednán třídenní pobyt. A tam byli tito tukani jedni z prvních ptáků, kteří ráno přilétali na banány před naší terasou. Tam jsem se jich nabažil.

Kromě těchto velkých tukanů, ráno přilétala hejnka menšího druhu, kterým je arassari pestrý (Pteroglossus torquatus). Od podobných druhů ho odlišuje černý pás na břiše. Malá hejnka těchto čilých ptáků neustále přelétávají po okraji pralesa.

Mezi mé oblíbené ptáky patří i šplhavci. Často jsem měl možnost fotografovat zde celkem běžného datla černolícího (Melanerpes pucherani), který je běžný v zahradách a na okrajích lesů na karibské straně a živí se převážně ovocem. Na obrázku je samička.

Zajímavějším datlem pro mě byl datel kaštanový (Celeus castaneus) s kaštanovým zbarvením hřbetu i spodku těla na rozdíl od světlé hlavy. Samec na obrázku má na rozdíl od samice pod okem na líci červenou skvrnu. Tento pták vzácně přilétal do kempu na banány, v okrajových partiích se dlouze krmil, aby najednou náhle zmizel. Pro mě to byl žádaný fotoúlovek.

Ale nejkrásnějším ptáčkem ranního defilé na banánech v kempu byl neskutečně zbarvený květomil modrý (Cyanerpes cyaneus). Samička tohoto druhu je olivově zelená, ale tento tmavě modrý sameček s třpytivou světle tyrkysovou korunkou a červenýma nohama je prostě úchvatný. Byl to můj oblíbený fotografický objekt. Vydržel jsem ho pozorovat celou dobu.

A aby toho nebylo málo, tak po tomto pozorování vám přilétne ptáček, který je celý červený. To je prostě pecka. Je to tangara ohnivá (Piranga rubra).

Vzácným úlovkem byla také trogon Massenův (Trogon massena) blízký příbuzný bájného kvesala. Žije ve vzrostlých nížinných lesích. Samička na fotce má na rozdíl od samečka horní čelist zobáku šedou. Trogon byl v koruně stromu přímo nad mým ubytováním a přišel jsem na něj náhodou. Hezký závěr jednoho birdwatcherského dne.

V této nádherné lokalitě nebyli k vidění pouze ptáci. Dopoledne jsem si rád sedl na pozorovatelnu u laguny v lese a v tichosti jsem čekal, co se objeví. Pokaždé to byl bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons).

V blízkosti toalet se jeden večer ukrývala obrovská žába ropucha třtinová (Rhinella horribilis). Pro žáby v tropech je tento typ úkrytu celkem typický. Pokaždé si vzpomenu na rosničky pod záchodovým prkénkem v brazilském Pantanalu.

I přes popsaná nádherná pozorování a spoustu fotografií jsem neustále myslel na mé kolibříky, kvůli nimž jsem do Kostariky přiletěl. Došlo na ně na jedné vesnické zahradě, kde jsme s kostarickými přáteli připravili u několika cukrových krmítek sestavu několika blesků. Výsledek nakonec předčil mé očekávání, ale o tom až příště. Zatím na závěr alespoň jedna fotka z těchto kolibřích orgií. Můj oblíbený druh kolibřík bělokrký (Florisuga mellivora).