Na jih od poloostrova Gargano se v Italské Apulii u mořského pobřeží rozkládají mezi Manfredonií a Margheritou di Savoia rozsáhlé saliny. Slouží k získávání soli z mořské vody a pochopitelně hostí i zajímavé ptačí společenstvo. Tady jsem v letošním lednu prostál několik dní se stativovým dalekohledem a hledal například plameňáky růžové.

Plameňáky (Phoenicopterus roseus) jsem pozoroval v malých skupinkách, ale jednou večer nade mnou přelétlo i tisícové hejno. Velmi častým ptákem v nádržích a též na březích a zábradlích byla volavka stříbřitá (Egretta garzetta). Pozná se mimo jiné i podle žlutých prstů na konci černých nohou.

Mezi hejny racků chechtavých jsme na některých nádržích měli také možnost pozorovat i pro nás vzácné racky tenkozobé (Chroicocephalus genei). Tento druh má zvláštní tvar hlavy a zobáku a v létě má bílou hlavu bez černé kápě.

Saliny jsou plné ptačího života, neboť jsou mělké, mají prohřátou vodu a obsahují místy dostatek potravy v podobě planktonu nebo bentosu.

Pozoruji život na okraji slaného jezírka a najednou do houští přede mnou zalétne malý ptáček. Rychle na něj namířím objektiv a mačkám spoušť. Má rychlá závěrka stihla pouze tři snímky. Pak ptáček zmizel. Po prohlédnutí snímku zjišťuji, že jsem právě pozoroval cistovníka rákosníkového (Cisticola juncidis). Pěkný úlovek! Můj birdlist je zase bohatší o jeden druh.

Jedno pozdní odpoledne jsme se pohybovali v zadních partiích salin na obnaženém a zarostlém dnu. Najednou nad námi přelétl menší bělavý dravec. Opět se vracel a hledal nad zemí kořist. Rychle jsem ho vyfotil v domnění, že je to moták pilich. Ale něco mi na něm na pilicha nesedělo. Také, že ano. Po bližším prozkoumání fotky jsem okamžitě poznal motáka stepního (Circus macrourus).

To už se ale moták vracel a lovil kolem nás. Náhle přilétl opravdu pilich a stepák ho začal pronásledovat. Naskytlo se mi úžasné přírodní divadlo. Samec motáka stepního pronásleduje samce motáka pilicha. Občas se oba trochu porvali, ale většinou pilich ustupoval. To bych neřekl, že se mi naskytne takováto podívaná.  

Odpolední exkurzi chceme zakončit focením západu slunce. Než jsme ale dorazili na vhodné stanoviště, slunce zmizelo za kopci. I tak ale fotím hezký výjev. V rudé záři se vyjímá starý osmiboký hrad Castel del Monte Fridricha třetího a pod ním na lesknoucí se hladině saliny plave plameňák. Pěkná vzpomínka na tento zajímavý kraj.