V nadmořské výšce 2700 metrů je i v tropech na desátém stupni severní zeměpisné šířky po ránu pěkná zima. Na okraji horského mlžného lesa v pohoří Cordillera de Talamanca v Kostarice sedím u kvetoucího keře, k němuž občas přilétá kolibřík zelený (Colibri thalassinus) a čekám. V prosinci 2023 jsem se opět po deseti letech ubytoval zde v kempu Mirador de Quetzales, abych se věnoval fotografování horských kolibříků, na něž jsem po celou tu dobu myslel. Bydlení v chatě s výhledem do kraje má své kouzlo. Ráno vyjdete ven a díváte se, jak vycházející slunce rozhání mraky nad kopci. Člověk by ani neřekl, že se nachází v tropech. Tenkrát před deseti lety jsem přímo před recepcí fotil nádherné kolibříky ohnivobradé, kteří navštěvovali zdejší krmítko s cukerným roztokem. To zde však už není, při přestavbě zřejmě vzalo za své. I tak jsem v okolí tyto kolibříky objevil, ale musel jsem dlouho prohledávat keře v kvetoucí zahradě v okolí.

Takže nyní čekám na kolibříka zeleného (Colibri thalassinus), který je poměrně běžným lesním druhem, ale pořídit jeho fotografii znamená trpělivě si ho vysedět někde u květů. Už dvakrát jsem ho zde měl, ale buď se skrýval v hustém keři, nebo jsem to prostě nestihl. Až najednou visí u květu přímo přede mnou. Vzácný okamžik nastal. Rychle zamířit, zaostřit a zmáčknout spoušť. I když se jedná jen o jednu až dvě vteřiny, mám strach, že kolibřík mi uletí ještě dříve, než to všechno zvládnu. Jednou nasál z květu a zastavil se v letu pod ním. V tom mačkám spoušť, ale pták už je pryč. Stihl jsem to vůbec? Netrpělivě hledám snímek na displeji. Je to tam! Sice pouze asi dva použitelné snímky, ale lovcovo srdce plesá radostí. Můžu si jít užít snídani.

Pak ještě chvilku poseděl v sousedním prostu a zmizel. Dobře byla vidět modrá skvrna za okem.

Nad horami už vyšlo sluce a mohu si vychutnat pohled na svahy na pacifické straně kostarického horského hřbetu. Hezké místo s dalekým rozhledem.

Ke krmítku nad chatkami občas zalétne kolibřík skvostný (Eugenes fulgens). Endemit žijící pouze ve zdejším pohoří. Při prvním pohledu se zdá fádní, bez výrazné barvy. Stačí ale, aby se pták správně natočil vůči slunci nebo pozorovateli a už hraje všemi barvami. Na hlavě září fialové temeno a pod zobákem se objeví tyrkysové hrdlo. Tato barvoměna je pro kolibříky charakteristická a způsobuje, že mnohdy napoprvé druh neurčíme správně, neboť nevidíme všechny jeho barvy, jež jsou ale pochopitelně vyznačeny v určovací literatuře.

Horský mlžný les je velmi pestré společenstvo složené z asi dvou a půl tisíc druhů rostlin a poskytující úkryt stovkám druhů ptáků a dalších, zejména bezobratlých živočichů. Vzhledem k častému výskytu mlh a mraků se zde výjimečně daří mechům a lišejníkům a na větvích stromů rostou četné bromélie.

Nápadnou bromélií je například tato Werauhia ororiensis.

Při průzkumných procházkách do okolí mě bavilo objevovat různé ptáky, z nichž každý vypadal z mého středoevropského pohledu velmi exoticky. Například chlorofonie zlatohlavá (Chlorophonia callophrys) žije pouze v těchto horách. Sameček se opatrně vynořil z houští keře, aby si uzobl chutnou bobuli. Taková nádhera!

Nebo palmovník dlouhoocasý (Ptilogonys caudatus), který vypadá jako zelený brkoslav. Seděl na vrcholu keře a jeho charakteristická silueta byla vidět zdáli. Posléze zalétl do větví a objevoval se jen krátce. Zvláštní tvor.

Jedním z dalších cílů této kostarické výpravy byli malí kolibříci rodu Selasphorus. Fotil jsem je zde už před deseti lety, ale pouze jeden druh kolibříka jiskřivého a věděl jsem z literatury, že zde žije i druhý druh kolibřík vulkánový, kterého jsem minule nenašel. Lákalo mě to, neustále jsem po nich pokukoval. Jeden mi přilétl ke krmítku, ale vulkánový to nebyl. Až jednou ráno jsem ho zahlédl, jak obletuje fialové květy hustého keře. Opakoval stále podobný okruh kolem keřů a tak jsem si na něj vždy počkal, až přiletí ke mně. Na místě setrval pokaždé jen chvilku a zase spěchal k dalším květům. Bylo to vždy jen pár snímků a další čekání. Ale stálo to za to.

Po bližším zkoumání fotografií mám za to, že se opravdu jedná o samičku kolibříka vulkánového (Selasphorus flammula). U samečka by určení nebylo tak těžké, ale samičky těchto druhů jsou si dost podobné. Rozhodujícím znakem by mohl být užší rezavý pruh na ocase nad širším pruhem černým, který je u kolibříka jiskřivého pouze úzký na okraji ocasních per.

Focení se mi dařilo a karta mého Canonu se rychle plnila snímky. Hezky jsem si zafotil. To byl ten pravý lov beze zbraní. Přes celý velký oceán jsem letěl, abych zde pořídil tyto snímky. Tak, jak jsem si dlouho přál. A přání se mají plnit.