Zdeněk Souček Fotografie přírody

Za hoholkami k Baltu 19.2.2017 |

Minulý týden jsem se s kamarády Honzou a Jardou vydal na sever k pobřeží Baltského moře. Cílem naší cesty bylo polské přístavní městečko Hel a tamní zimující hoholky. Tyto arktické kachničky zimují na různých místech polského pobřeží, ale zde v Helu na koci úzké třicetikilometrové kosy nad Gdaňským zálivem se pozorují nejlépe.

Po noční jízdě jsme ráno dojeli k moři u Wladyslawowa. Zde v cípu Pucké zátoky na začátku Helské kosy nás čekalo první překvapení. Zamrzlé moře! To jsem ještě nikdy neviděl. Letošní zima je drsnější i zde.

Na několika nezamrzlých okách v ledovém moři se zdržovaly labutě. Mezi nimi bylo asi dvacet labutí zpěvných. To bylo zajímavé pozorování, protože takto početné skupiny u nás určitě nespatříme.

Hel nás přivítal sněhovou vánicí. Naše první cesta vedla do přístavu přesvědčit se, zda jsou zde hoholky. Foukal ostrý vítr a sněhové vločky zhoršovaly viditelnost, ale hoholky jsem zaslechl hned, jak jsem vystoupil z auta.

Hned u první kotvící lodě se potápěly pro potravu a samečci se ozývali typickým zpěvem, od něhož je neodradila ani nepřízeň počasí.

Hoholka lední (Clangula hyemalis) je cirkumpolární arktická kachna hnízdící na jezírkách a mokřadech v tundře anebo u mořského pobřeží. Zimuje často v početných hejnech na moři až do května. Baltské moře je jejím tradičním zimovištěm.

Hoholky jsou neposedné kachny, které se na vodě neustále pohybují, potápějí se pro potravu a rychle poletují nad hladinou. Samci se neustále ozývají svým jasným a zpěvným hlasem, jenž zní jako „A-auuli“ a je dobře slyšitelný. V komoře helského přístavu jsem ho slyšel neustále.

Samičky na rozdíl od pestrých samečků mají prosté a nenápadné zbarvení.

Samečkové jsou pestří a mají nápadně dlouhá ocasní pera. Ta jim vítr často ohýbá nahoru.

Pro potravu se hoholky můžou potopit do velké hloubky. V literatuře se uvádí až 50 metrů. Pod vodou hledají především různé měkkýše. Zde v Helu je sbíraly na stěnách kotviště a na kýlech lodí. Zvláště v jednom rohu, kam ústil odpad ze zdejší zpracovny ryb, se hoholky často potápěly. Hoholka se potopí náhle a rychle a obvykle to udělá celé hejno najednou, což je velice působivé.

Poslední den našeho pobytu přestal padat sníh a vysvitlo slunce. V to dopoledne jsem konečně pořídil pořádné fotky nádherných hoholek, za kterými mi stálo za to absolvovat dlouhou cestu v kruté zimě. Ale po německých dálnicích cesta ubíhá rychle a polská silnice od Štětína je v dobrém stavu, což činí cestu snesitelnou. Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili několik dalších míst na polském pobřeží Baltu, ale o tom až v dalším článku.

Libor 20. 02. 2017, 14.32 | #145

Zdravím Vás, moc pěkný a zajímavý článek a krásné fotky!

Jana Boušková 25. 02. 2017, 18.35 | #146

Nádhera jako vždy. Krásné fotky. Jen ta zima byla nezáviděnihodná.

Jarda 18. 04. 2017, 20.25 | #172

Krásně jsi je zvěčnil !

Přidejte Váš příspěvek / komentář (reakce na komentář číslo ):

Nejnovější fotografie:

Mandelík hajní (Coracias garrulus), NP Hortobágy, Maďarsko, 17. 7. 2020
sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), 20. 5. 2020, Žiželice (ČR)
Vodouš rudonohý (Tringa totanus), Hortobágy NP (Maďarsko), 3. 5. 2019

Nejoblíbenější fotografie:

Papuchalk severní, (Fratercula arctica), Runde, Norsko, 8. 7. 2016

Návštěvnost:

Celkem: 16592 Týden: 41
Dnes: 8 Online: 1
© fotosoucek.cz, 2015, designed by Studio factory