Ráno na svatého Václava jsem se zamaskoval v rákosí na břehu Cidliny u ledňáčkovy větve a očekával jsem, co se bude dít. Mlha pomalu ustupovala a krajinu prosvěcovalo vycházející červené slunce. Okolo mě několikrát přelétli dva mladí ledňáčci říční (Alcedo atthis) a mladá samička se nejprve uvelebila na rákosu na protějším břehu. Dvakrát se vrhla střemhlav do vody, ale na tomto místě se jí lov moc nedařil.

Najednou jsem zaslechl zapískání a samička seděla na větvi přede mnou. Dost dlouho se rozhlížela po okolí a zkoumala vodní hladinu. Otočila se ke mně zády, asi abych mohl pozorovat její nazelenalou modř, která svítila v ranním slunci.

Najednou zmizela pod vodou a vzápětí už na větvi zápolila s pořádnou rybou. Úlovek je nutné nejprve umlátit o větev do bezvědomí a také rybí kůstky je potřeba trochu naklepat, aby se lépe polykaly. Přitom létá kolem vodní tříšť, jako třísky při štípání dřeva.

Po předvedeném výkonu si ledňáček s rybkou trochu odpočinul, protože ho s ní čekala další fáze.

Rybku si ledňáček musí srovnat v zobáku hlavou dovnitř, aby se dala spolknout. Jelikož rybka byla dost velká a stále se ještě trochu mrskala, měl s ní ledňáček dost práce. Samozřejmě, že o takovýto úlovek nechtěl přijít, ranní hlad byl značný a sousto v zobáku lákavé. A tak s rybkou opatrně manipuloval.

Při tom se dostával do neskutečných pozic. Ryba už byla otlačená od ledňáčkova pevného zobáku, ale stále se nedařilo ji pořádně upravit a začít polykat.

Ale všechno má svůj konec a tak i rybka se nakonec správně posunula do ledňáčkova zobáku a usilovným polykáním nakonec vklouzla do volete.

Po tomto výkonu se pták několikrát oklepal, a když jsem si ho chtěl ještě naposledy vyfotit, najednou se odrazil a odletěl. Teprve později jsem si všiml, že jsem jeho odlet také zachytil. Je sice rozmazaný, ale je to nepostřehnutelný okamžik v ledňáčkově pohybu. Ten totiž všechno dělá velmi rychle.

Ráno jsem měl ještě několik zajímavých pozorování, ale ta ranní ledňáčkova akce byla ten den nejsilnějším zážitkem.