Jedním z hlavních cílů mé březnové severské výpravy bylo fotografování papuchalků na zasněžených hnízdních útesech těsně po jejich příletu ze zimního pobytu v Atlantiku.

Papuchalk severní (Fratercula arctica) zimuje na moři daleko od pevniny a létá nízko nad hladinou a potápí se pro potravu. Pro ryby se potopí do velké hloubky (až 70 metrů). Na jaře, v období rozmnožování, zamíří papuchalkové k břehům severní Evropy, Islandu, Faerských ostrovů či východního pobřeží Severní Ameriky. A právě po tomto návratu jsem papuchalky fotil na skalách ostrova Hornoya nedaleko Vardo, což je nejvýchodnější místo Norska ležící na 70. rovnoběžce.

Severskou obdobou antarktických tučňáků jsou alky. Jsou také černobílé a po zemi se pohybují ve vzpřímené poloze, protože mají končetiny posunuté dozadu. Tím se stávají neobratnými chodci, ale skvělými plavci a potápěči specializovanými stejně jako tučňáci na lov ryb. Barevnou výjimkou mezi alkami je papuchalk s nápadně červeno-žluto-černým zobákem a zářivě červenýma nohama. Tyto ozdoby mu dokonce vysloužily přezdívky "klaun oceánu" nebo "mořský papoušek".

V období mimo hnízdní sezonu je papuchalk poměrně nenápadný, jeho zobák se zmenší a ztratí barvy, protože vnější barevná rohovinová vrstva odpadne. Až na jaře při návratu na hnízdiště se papuchalci promění. Samcům i samicím doroste jejich barevná ozdoba - rohovinová vrstva zobáku, která jim nahrazuje svatební šat a slouží při svatebních rituálech. Ptáci se zobáky navzájem dotýkají a poklepávají jimi o sebe.

Po námluvách a páření si každý pár v kolonii musí vybudovat hnízdo. Silnými nohami vyhrabe asi metrovou noru s hnízdní komůrkou. Někdy se spokojí i s puklinou ve skále nebo obsadí noru, kterou vyhrabali králíci.

Na ostrov Hornoya přiletí papuchalci ještě v době, kdy svahy nad mořem pokrývá vrstva sněhu. Zde v severním Norsku přichází jaro pomalu a konec března je ještě typicky zimním obdobím. Ale papuchalci v této době už čekají na svou hnízdní příležitost. Sníh vytváří s jejich barevným zobákem a exotickým vzhledem zajímavý kontrast.

V minulých letech jsem si často na internetu prohlížel fotografie papuchalků na bílém sněhovém podkladu nad Barentsovým mořem. Bylo to něco jiného, než letní fotografie papuchalků, které jsem pořizoval na mých čtyřech výpravách na ostrov Runde. Mým přáním bylo také fotit tyto mořské klauny na sněhu na dalekém severu a zachytit kontrast jejich svatebního šatu se studenou arktickou zimou. A letos v březnu jsem konečně takovými snímky plnil paměťovou kartu mého Canonu. Nepopsatelný pocit splněného přání a prožívání nového exotického zážitku.