Pověstné schody u třetí Novomlýnské zdrže pod Pálavou u Strachotína jsem prošel už brzy ráno, aby mně nikdo nevyplašil sněhule severní (Plectrophenax nivalis), které jsem hledal. Boční zpevněná hráz jezera vytváří zvláštní společenstvo. Různé byliny se spoustou dozrálých semen hostí vzácné hosty ze severské přírody. Sněhule nejsou do poslední chvíle vidět, neboť se ztrácejí v porostu bylin na erodujících schodech. Musím dávat velký pozor, abych je nevyplašil. Po jejich objevení nezbývá, než se k nim přibližovat s foťákem v ruce pomalu a nenápadně, přikrčený na betonových stupních.

Dvě sněhule severní, menší pěvci z příbuzenstva strnadů ze severských hor a tundry, nerušeně ozobávají suchý porost. Vzdálenost, na níž se můžu přiblížit, neustále zmenšuji. Daří se mi ulovit první snímky.

Chtělo by to ještě blíž. Pomalu postupuji na nejnižším schodu těsně u hladiny a doufám, že ptáci ještě chvíli vydrží. Teď už jsem blíž. Spouštím krátkou dávku z Canonu a za ní další. Možná to půjde ještě kousek blíž. Ano. Další dávka a sněhule popolétly o sto metrů dál.

Nerušeně shánějí potravu a opět vypadají, jako že mě nevnímají. Další plížení na posledním schodu a další fotky, tentokrát opět ze stejné vzdálenosti, jako před tím. Vím, že za chvíli ptáci odlétnou dále podél hráze a já další foto už nestihnu. Teď by to možná už bylo dobré, ale co jít ještě kousek? A pak ještě aspoň dva metry? Jde to. Ale po stisknutí spouště sněhule odlétají za zatáčku hráze a mizí mi z dohledu. Byl to úspěšný lov plný napětí a rychlého rozhodování.