Jaro žene vývoj v poděbradském luhu nezadržitelně kupředu. Dymnivky a sasanky a orseje už odkvétají a květy nasazují byliny druhého sledu jarního aspektu lužního lesa. Sasanky pryskyřníkovité se ještě drží, ale porosty kvetoucích dymnivek jsou v některých částech lesa pomalu nahrazovány svízelem přítulou a kopřivou. Už jen ranní slunce dokáže vykouzlit kouzelnou atmosféru, kterou ještě minulý týden umocňovaly statisíce fialových a bílých květů.

V sušších partiích luhu se pod starými duby objevily koberce bíle kvetoucího ptačince velkokvětého. Ty naznačují, že jaro je již v plném proudu.

Nastala doba kvetení česneku medvědího. Bílá květenství oživují tmavší lesní partie.

Při vstupu do těchto porostů cítím výraznou česnekovou vůni, ale léčivou sílu prý česnek ztratil právě tím, že rozkvetl. Tajemná síla česneku se přeměnila na jednoduchou a zářivou krásu.

Les kypí životem, začíná hnízdění všech jeho ptačích obyvatel. Za habrovým listím se schovává nějaký strakatý ptáček. Zaměřuji na něj pozornost. Ano, je to on.

Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), charakteristický hnízdivec v dutinách starých stromů v nížinných lužních lesích, už zpívá i v našem luhu. Sice mi napoprvé ulétl a nenechal se dlouho fotit, ale v příštích dnech budu určitě úspěšnější. V lužním lese je vše, jak má být.