Opět jsem se vypravil za skokanem ostronosým (Rana arvalis), jehož samečci při páření na několik dní zmodrají. Tentokrát k jednomu rybníku na Strakonicku díky včasné informaci od mého kamaráda Vaška.

Na lokalitu jsem dorazil právě včas. Bylo pozdní odpoledne teplého dne a páření ještě probíhalo, i když ve vodě už byly nakladeny spousty vajíček. Vše se odehrávalo v mělčině v zadní části rybníka.

Už zdálky jsem slyšel bublání samečků a zblízka jsem pak pozoroval jejich aktivitu při hledání nespářených samiček. Oblékl jsem si prsačky a vydal jsem se za žábami do vody. Nemusel jsem chodit daleko, páření probíhalo v celé rozlehlé mělčině. S mým příchodem žáby zmlkly a některé se schovaly pod vodu. A tak jsem si klekl do vody a čekal jsem.

Netrvalo to ani deset minut a modří samečci se začali vynořovat. Po dalších pěti minutách už vesele kuňkali a občas mezi sebou bojovali o lepší místo. Někteří už se drželi svých samiček.

Na dvou místech byly nápadné shluky vajíček, v nichž ale stále rejdily další žabí páry. Všude okolo mě poskakovali malí modří tvorové a dávali o sobě vědět hlasovými projevy.

Strávil jsem ve vodě asi hodinu. Přes neopren jsem neprochladl a tak zcela mě zaujalo přírodní divadlo, které se odehrávalo přímo kolem mě. Opět můžu být u toho. Je to událost, k níž dochází pouze na několika místech u nás. Modré zbarvení samečků způsobuje lymfa, která se jim dostane při pohlavním vzrušení do kůže. Modrá barva ale nemá dlouhé trvání a po několika dnech zmizí.

Občas jsem si k modrému žabákovi musel doslova lehnout, abych zachytil jeho pohled zblízka. Nijak ho to nerušilo a ochotně se nechal portrétovat.

Už poněkolikáté jsem mohl tuto jedinečnou událost prožívat a být přímo v centru dění. Úžasné! To jsou ty vzácné okamžiky pozorovatele života v přírodě, na které se nezapomíná.