Ještě jednou se vracím k mé červnové cestě na sever Norska na poloostrov Varanger. Nezapomenutelným místem na Varangeru je Ekkeroy. Malá rybářská osada na pobřeží, z níž do moře vybíhá skalnatý poloostrov s hnízdními koloniemi racka tříprstého (Larus tridactyla). Tento druh jsme ostatně spatřili už předešlý den ve městečku Vardo, kde rackové tříprstí hnízdí na římsách starých dřevěných domů v přístavu. To je také zvláštní podívaná.

Samotné Ekkeroy je na první pohled klidné místo. Hned po vystoupení z auta nás ale přivítali rybáci dlouhoocasí, kteří hnízdili v trávě přímo u silnice a nelibě nesli, že jsme se pohybovali tak blízko jejich hnízda. Jejich nálety na naše hlavy byly opravdu strašidelné. Po náletu se rybáci zase usadili na hnízdě a dlouhým objektivem se nechali vyfotografovat.

Naše cesta vedla na vysoký skalnatý poloostrov s ptačími koloniemi. Pod sebou jsme nechali vesnici, za níž v dálce bylo patrné pohoří se sněhovou pokrývkou, a za námi se zvedal mírný svah na plošinu poloostrova.

Po přiblížení ke skalní hraně se naskytl úchvatný pohled na moře a na hnízda racků tříprstých na stěnách pod námi. Mohli jsme tak, ležící na trávě u hrany, zblízka pozorovat, co se děje u racků doma. Někde jsme viděli v hnízdě vejce, jinde však už rodiče krmili mláďata nalovenými rybkami.

Mláďata polykala vyvrhovanou potravu rodičům přímo ze zobáku. Byla to zajímavá podívaná doprovázená neustálým křikem ostatních příslušníků této ptačí kolonie. Do zad se nám opíralo slunce, takže jsem chvílemi i zapomněl na to, že se nacházím na sedmdesátém stupni zeměpisné šířky, daleko za polárním kruhem.

Plošina poloostrova byla pokryta právě kvetoucími porosty ostružiníku morušky. Tato rostlina je velkou vzácností u nás v Krkonoších, zde je však běžným druhem.

Kromě ptáků žijí na poloostrově také místní ovečky. Zde v prostoru ohraničeném mořem si užívají svobodu volného pohybu.

Kromě racků tříprstých jsme na poloostrově samozřejmě pozorovali i jiné ptačí druhy, protože se jedná o biotop, který ptáky dost přitahuje a nabízí jim široké hnízdní i potravní možnosti. Dvakrát nám nad hlavou přelétl lovící sokol, v jezírkách jsme v pobřežním porostu zahlédli lyskonohy úzkozobé, v nízkém porostu tundry se občas objevil kameňáček pestrý nebo bělořit šedý. Kolem břehu několikrát prolétl racek mořský a mezi chaluhami na pobřeží hledal potravu břehouš rudý.

Zkrátka nádherné místo, na kterém jsme strávili téměř celý den a budeme na něj vzpomínat ještě dlouho. Severská krajina mi začíná přirůstat k srdci.