Jespák písečný (Calidris alba) je středně velký druh jespáka z podřádu bahňáků. Má krátký, dosti silný zobák. Ve svatebním šatu má výrazně skvrnitá pera hřbetu a krovek, hruď je rezavá nebo šedá s černým skvrněním, zbytek spodiny má bílý. Hnízdí daleko v Arktidě v otevřené, kamenité tundře, kde se zdrží jen dva měsíce. Na tahu a v zimě se zdržuje v početných hejnech na plážích na okraji vodní hladiny. Vzácně zaletuje také k nám do vnitrozemí.

Hlavním období tahu, kdy je možné tento druh spatřit i u nás, je první polovina září. To už jsou ptáci v prostém šatu, kdy se z dálky jeví jako zcela bílí. Pobíhají na pobřeží před valícími se vlnami, a když voda opadá, běží za ní zpět. Přitom sezobávají vyplavené mořské živočichy. Často jsou velmi důvěřiví. Když sedíme nebo ležíme klidně na břehu, přiblíží se jespáci při pátrání po potravě k nám velice blízko.

Poměrně brzy, v první polovině srpna, se jeden pták objevil u jednoho rybníčku v Polabí. Byl ještě ve svatebním šatu, což případného pozorovatele mohlo trochu zmást. Pták pobíhal podél obnaženého břehu a v mělké vodě. Pícháním zobákem do bahna sháněl potravu. Podle této strategie se celá skupina ptáků nazývá bahňáci.

Jedinec vydržel na lokalitě asi dva týdny a zřejmě se potřeboval vykrmit a posílit na další dalekou cestu až na jižní polokouli, protože vypadal velmi zesláblý. Nebyl příliš plachý a tak se naskytla skvělá možnost pro fotografování tohoto vzácného druhu.

Pokud chce fotograf pořádnou fotku, musí si lehnout na břeh a čekat, až pták přicupitá blíž. To může trvat různě dlouhou dobu, ale výsledek se dostaví. Takto si tohoto vzácného tahouna vyfotilo několik fotografů a neobvyklým pozorováním se potěšila řada birdwatcherů.